"Naděje zanechte, ti jež vstupujete." Dante Alighieri

Sen

13. května 2017 v 19:58 | Griptape Diamantová Kaktusačka

Nemám ponětí, kde se do tak malého tvora vešlo tolik vzduchu na vydání takového rachotu, ale vytrhlo mě to z dost hlubokého spánku. O čem se mi vůbec zdálo? He? A není to jedno? Proboha ať ten někdo zmlkne nebo se vyřítím na chodbu a udusím to polštářem. Nesnáším, když mě někdo budí. Ale ten hluk nepřestává. Co je to vůbec za pazvuky. Řev? Těžko. Asi mi nezbývá nic jinýho než to umlčet sama. Děkuji.

Když se zvedám z postele a vytahuju ze skříně třináctku tak zvuky utichnou. A hele, že by klid? Můžu jít zase spokojeně spát? Jsem fakt unavená, na tohle nemám čas. Zvuky zase začnou. Naštvaně rozrážím dveře na chodbu a stvoření střelím do hlavy. Ach konečně klid. Když se mu podívám lépe do tváře poznám sebe. Střelila jsem sama sebe. Co to je? Nějakej hloupej sen?

Ach. Sen.
 

Bijec drakobijců

28. března 2017 v 22:24 | Griptape Diamantová Kaktusačka |  Povídky
Po rozpadlých stépějích proniká chlad,
a temnota slévá se se stínem,
tam vkrůpějích po špičkách chodí drak,
oči má černé jak burel.

Hlubokou moudrost v nich ukrývá
a duše chladná jak z mramoru,
smyslným pohledem na mne usmívá
a úsměvu jeho já podlehnu.

Přeji si poznat bestii blíže,
však strach drží mne od něj dál,
ale zvědavost, ta silnější, čiže

mění se v momentu na bezmocný žal.
Zvedne svá křídla a beze slov odletí,
princezna čeká, ale on už se nevrátí.

By:Mika

Rudovlasá bohyně

16. února 2017 v 16:50 | Griptape |  Povídky
Mlčky vedle mě stojíš,
chtivě koukáš po víně,
očima modrýma koulíš,
má rudovlasá bohyně.

Z úsměvu lpane ti chtíč,
ač tváříš se zcela nevinně,
pohltím ten tvůj kýč jak bič,
má rudovlasá bohyně.

Otevři náruč já chci k tobě vejít,
polaskat líc, než minuta uplyne,
pod teplou dekou oba nás skrýt,
miluj mne! Má rudovlasá bohyně.

Ode mě, pro mě. :D
 


Den trifidů

30. ledna 2017 v 17:46 | Griptape Diamantová Kaktusačka |  Literatura

Kniha bývá velmi často v seznamu povinné četby pro střední školy!


Tak jsem se rozhodla uložit si další knihu do čtenářského deníku. Zní to, že jsem dlouho nečetla, ale pravda je spíš taková, že jsem líná o čemkoliv psát, kor o škole, nebo úkolech co do ní máme. Načeš vás mohl upozornit i obří čevený nápis v záhlaví celého článku, že se jedná o knihu, dost pravděpodobně uvedenou v seznamu maturitní četby. Osobně mohu jen doporučit.



Skeče černobílého světa

25. ledna 2017 v 17:04 | Griptape Diamantová Kaktusačka |  Tvorba

Kolik stromů ještě budu muset zabít než tu tužku vyhodím z okna a papír recikluju na použitelný toaleťák s šesti
vrstvami? Chudák stromy, proklato buď umění.


Něco sexistického?

4. ledna 2017 v 20:25 | Griptape Diamantová Kaktusačka |  Tvorba
Tak trošku přemýšlím o tom, co je vlastně sexistické. Může být sexistické něco, co vytvořila žena, a co samotnou ženu naplňuje? Vystižený krásy ženského těla snad není sexismus, nebo jo? Trošku jsem nad tím přemýšlela a napadlo mě, že pokud je teda hluboký výstřih dívek ve videohrách sexistický, jsou tedy i příšery z různých pohanských mytologí sexistické. Celý fakt se mi zavrtal v hlavě tak hluboko, že jsem si řekla, že udělám přítrž takovým nemravnostem a sepsala si seznam nejvíce odhalených mýtických stvoření a právoplatně je nesexisticky upravila.

Kupříkladu mořská panna, někdy uváděná taktéž jako siréna. Jsou to mýtická stvoření obývající moře. Podle legend měly svým nádherným zpěvem lákat mužské námořníky a topit je v hlubinách. No ruku na srdce, vzhledem k tomu, že by údajně měly být nahoře bez, tak zpěv asi nebude prioritou toho, proč by se muž vůbec vydal za příšerou s rybím ocasem. No a vzhledem k tomu, že to teda byla stvoření, která byla vyzobrazována jako žena s dokonalým poprsím tak jsem mořskou pannu trošku poupravila.

Zkuste si to zatím jenom představit, možná to někdy ofotím a hodím to sem, ale stvoření s ženskou hlavou, již ploutev roste už od krku! Po stranách má dvě delší ploutve a v zadu hřebtní ploutev pro lepší koordinaci. Ano, tím zamezíme sexistickým narážkám na její poprsí.

Eh, no každopádně, rozpohybovala jsem svůj vlastní projekt, kde kreslím členky Witch (ta pohádka) v různých pózách. Omlouvám se, že zase odbočuju k tomu sexismu, drahý čtenáři. Asi mám mindrák z nedokonalosti vlastního ženského těla.



Něco se děje

3. ledna 2017 v 18:59 | Griptape Diamantová Kaktusačka |  Aktuality
Dlouho jsem nepsala nic smysluplného, neměla potřebu se vyjadřovat k čemukoli, teď je to jedno. Považuji za důležité si zachovat další z mích obrázků. Kdo ví kdy (a jestli vůbec) ho dokončím. Jedná se o obázek Cirilly Fiony Elen Rianon a Aryi Stark. V nějaké alternativní realitě, by asi mohli být dobré kamarádky, nebo by se naopak chtěly navzájem zabít.



Džungle před tabulí

3. ledna 2017 v 18:39 | Griptape Diamantová Kaktusačka |  Povídky
Slohová práce na téma:
Džungle před tabulí
Za studeného rána vyšel z domu mladý pán. Zamířil si to k malému dvorečku, ohraničeného dřevěným plotem. Na dvorku na něj čekal jeho psí kamarád. Byl to mladý pes, ale na svůj věk vypadal utahaně a vychrtle. Vzal do ruky jeho misku a naplnil ji po okraj suchými granulemi. Potom se otočil a vrátil se zpátky do domu. Pes na něj začal štěkat.
"Počkej! Stůj! Vrať se!" štěkal.
Z druhého dvorku se ozval chraplavý zvuk: "Nechte toho, nenamáhejte se, ten se vrátí zase až zítra, až vám bude znovu plnit vaši prázdnou misku."
"Nebuďte takový pesimista." Zavrčel pes.
"Pesimista? Kdeže, chci vás jen ochránit před případným zklamáním. Toho člověka už přece dávno nezajímáte. Už nejste malé štěně, měl by ste to dávno vědět." Řekl starý vořech z druhého dvora.
"Mýlíte se, má mne rád a jeho mladý taky. Však počkejte, ta jeho mladá samice za mnou určitě ještě dnes příjde a bude si se mnou hrát, tak jako si hrávala, když jsem byl ještě štěňátko."
,,No dobrá, myslete si, co chcete, pane, ale nevyjte tu potom na měsíc, až se tak nestane. Z toho vašeho kňučení nemůže spát celá ulice."
"Co vy o tom můžete vědět?" otázal se mladší pes. "Copak vás už naděje přešla?"
"Dávno, pane. Když jsem byl mladý jako vy, tak jsem pln očekávání každé ráno stával před brankou svého dvora. Těšil se na okamžik, kdy příjde páníček a dá mi jídlo. Vrtěl bych ocasem, skákal bych mu na klín a dělal všechno proto, aby mne měl rád. Ale on mi vždycky naplnil jen mojí misku a zase odešel. Ani mne nepohladil, ani mne neoslovil. Jen přišel a zase odešel. Ale jak na mne byl hodný, když jsem byl ještě štěňátko. Denně se mnou chodil na procházky a hrál si se mnou. I jeho družka a jeho mladý. To vám povídám byl jsem nejšťastnější pes pod sluncem. A teď? Vidíte sám. Jen tu tak sedím a koukám. To je doba, kdy mne naposledy pohladil nebo mne oslovil jménem, ani nepamatuju."
"A co se stalo?"
"No co by, zestárl jsem. Už nejsem tak aktivní a roztomilý. Už se nerozplývají pohledem nad mýma štěněčíma očima. Už nejsem tak huňatý a voňavoučký. Jsem jen starý pes. Už je neobšťastňuji svou roztomilostí." Řekl starý pes a vydal ze sebe zvuk, který měl být pravděpodobně výdech, ale zněl jako zoufalý chrapot.
"Ale pamatuji si, když se mnou ještě chodil na procházky. Běhal jsem a aportoval. Ano, byl jsem hodně nadaný podvraťák. A to se mi, příteli, po tom jednou tak zastesklo, zase běhat po loukách a chytat míček, že jednou, když mne šel můj pán nakrmit, vyklouzl jsem mu z pod nohou a pelášil, jen se za mnou prášilo. Uběhl jsem pěknou řádku pacek, až jsem se dostal na takové zvláštní místo, kde jsem nikdy nebyl. Byla tam taková velká tabule a za ní obrovitánský les. No hotová džungle vám povídám. No a na té tabuli byly nakreslená zvířátka a jedno co vypadalo jako pes, ale, a to vám povídám, vedle takového psa bych se mohl akorád stydět. Byl urostlý a chlupatý a vycházel z něho dojem nadřazenosti. Měl jsem takový pocit, jako kdybych měl kus takového zvířete v sobě. Poprvé jsem zažil neskutečnou chuť po svobodě. A tak jsem běžel do toho lesa. Cestou jsem potkal kdejaká zvířátka, až, a to mi věřte, se přede mnou objevil ten samí pes, který byl na obrázku na té tabuli."
"No a co se stalo dál?" vyzvídal zvědavě druhý pes.
"No říkala o sobě, že je to stará vlčice. A že já jsem byl taky kdysi vlk, i když si to nepamatuju, a že všichni psi byli nejprve vlk, ale potom zasáhla ta, no, říkala tomu evoluce."
"Prosím vás, pane, to opravdu věříte takovým nesmyslům?"
"To je jedno, čemu věřím a čemu ne. Ale pak mi začala vyprávět o tom, jak žije, a že má hodněkrát na mále, že ji ostatní vlčice několikrát pokousaly, že často nemá co jíst, že už pomalu ztrácí síly, a že je z toho všechno moc vyčerpaná. Ale taky říkala, že by to za tu omezenou svobodu, co máme my, obyčejní psi, nikdy nevyměnila. Ještě ten večer mi moc vyhládlo, tak jsem se po pachu vrátil zpátky domů. Míjel jsem tu tabuli a naposledy si prohlížel toho vlka. Ojojoj jaký já jsem dostal výprask proutkem od pána, za to že jsem utekl. Týden jsem se nemohl posadit."
Mladší pes netrpělivě čekal, jak bude vyprávění pokračovat.
"Co z toho mám, řekněte, příteli. Vyměnili jsme svobodu za bezpečí a teď nemáme ani svobodu, ani bezpečí. Opět začíná zima a do mé boudy mi profukuje. Pán taky příjde a dá mi jídlo, jen když si na to vzpomene. Co to máme za život. Co to máme za osud. Začali jsme jako klenot a skončíme jako prach." Starý pes se s námahou zvedl a odešel do své boudy. Začalo sněžit, ale on se před sněhem neukryl, protože měl v boudě díry.
Druhý den se otevřeli dveře a z domu vyšel pán a zamířil k malému, dřevěným plotem ohraničenému, dvorečku. Tam na něj čekal jeho psí kamarád. Pán vzal jeho misku a neplnil ji suchými granulemi. Potom se otočil a šel zpátky domů. Pes na něj začal štěkat.
"Počkej! Stůj! Vrať se!"
"Nechte toho, nenamáhejte se." Ozvalo se z vedlejšího dvora. "Ten už dnes nepříjde."
"Nebuďte takový pesimista." Štěkl po starém podvraťákovi druhý pes.

"Kdeže pesimista, spíš realista. Řeknu vám takový příběh." A začal vyprávět o tom, jak jednou svému pánovi utekl a jak potkal starou vlčici a co mu řekla a druhý pes ho trpělivě poslouchal, protože psi nemají krátkodobou paměť.

Ne

22. srpna 2016 v 13:01 | Griptape Diamantová Kaktusačka

Quint essence

18. srpna 2016 v 17:16 | Griptape Diamantová Kaktusačka |  Tvorba
Skeč

Kam dál