"Naděje zanechte, ti jež vstupujete." Dante Alighieri

Přeji si nesplnitelné - Slohová práce na téma "Njezbytečnější člověk na světě", vypravování

2. října 2015 v 21:25 | Griptape Diamantová Katusačka |  Povídky
Do obřích chřtánů, vkládám své oběti ohně. Moji draci je trhají na kusy a pod jejich mohutnými těly vzplává obřadní plamen, šlehajíc až do výšin. Z mocných hor, tyčících se vysoko nad mraky, vyšel slabý šepot. Téměř neslyšitelný pokus o křik. Ten zvuk vyšel z mého hrdla, zatím co jsem byla týraná nad propastí. Bolest byla nesnesitelná a stále se zhoršovala. Křik ohlušoval vzlyk malé holky a slzy zkrápěly ten mocný dračí oheň, ze kterého byl už jen plamínek.
"Zhasíná. A mě to bolí, protože tím hasne i moje duše."
"Věříš na duši?" zeptal se mne, něžně mě hladíc svým pohledem. Těžko uvěřit, že jsem jeho city neopětovala. Chtěla jsem, aby trpěl, jako každý.
"Ano. Je to nedílná součást těla. Tělo a duše. Jing a Jang. Bez duše není tělo. A pokud je jeden z aspektů pochroumán, je těžké najít opět rovnováhu. Nesnášet svoje tělo, nebo svoji duši, to zabíjí. Chápeš?"
"A tebe bolí duše? Je zlomená, sklíčená, úplně na dně. Proč ji necháváš takhle trpět?" Zvedl moji hlavu a otřel ubrečené oči.
"Je těžké najít to, co mi chybí. Hledáš a nenacházíš. A každou větou, kterou se ti zabodává do těla, umíráš. Nakonec to vzdáš, a je z tebe nic. Jen troska, bloumající dlouhou temnou chodbou. Uzavřena ve svém vlastním sobeckém světě, kde světlo vyhasíná a nezvaný host nenáviděn. Nepoznáš, dokud nezažiješ." Vzhlédla jsem ke hvězdám a zatoužila se toulat mezi spletitými spirálkami, které tvořily. Tulák po hvězdách. Můj oheň vyhasínal. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do rytmu jeho srdce. Noc pojídala poslední zbytky dne. Můj dech se pomalu uklidňoval a mysl rozplétala neuridové spojení v mozku. Usínala jsem ve obklopení jeho rukou. V náruči, do které jsem spadla, jen tak, náhodou.
"Dusíš se vlastním pocitem bezcennosti a zbytečnosti. Hlavu máš v oblacích a realitu nevnímáš. Kam se poděla tvoje dětinská stránka. Kde je moje Havranka? Zmizela? Protože já vidím jen zbytky kopie pravé dívky, kterou jsem miloval."
"Už ani to né. Už né." Dračí oheň vyhasl a já naposledy vydechla.

Slohová práce (vypravování) na téma "Nejzbytečnější člověk na světě", upřímně, nikdy jsem ji nezveřejnila a ani neodevzdala. Psaná v II. ročníku střední školy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Betty Betty | E-mail | Web | 7. října 2015 v 18:00 | Reagovat

Nejsem si jistá, že jsem ji správně pochopila. Mám z toho smíšené pocity. Ale rozhodně máš na tohle talent. sice jsem se v tom občas ztrácela, ale to je možná mou nesoustředěností :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama