"Naděje zanechte, ti jež vstupujete." Dante Alighieri

Víkend na hradě

3. listopadu 2015 v 17:41 | Griptape Diamantová Kaktusačka |  To ostatní
Po škole jsem měla docela honičku, protože jsem měla jen hodinu nato, projet v MHD půlku Brna, abych stihla odvoz na akci, na kterou jsem se těšila měsíc do předu. Pár dní před larpem sem měla trochu pochybnosti o tom, jestli do oné společnosti středověkých maniaků zapadnu. Zbalila jsem si šaty a ampulky důležité k moji roli alchymystky Libríny a vyjela jsem na cestu k hradu Adamov.




Už před tím jsem slyšela o podobných akcích a vždycky jsem se tam chtěla podívat, takže když jsem dojela na msíto, tak mě zaplavilo vzrušení. Celý hrad k dispozici. Okolo byli dokonce i pěkní kluci, což mě příjemně přkvapilo vzhledem k tomu, že jsem tam čekala samého poďobaného panice, jehož panictví střeží nějaká MNO RPG hra. Převlékla jsem se a šla se seznámit s mojí herní matkou.

Už to pro mě byl docela šok. Ta žena byla šílená a vyžívala se ve svazování a mučení lidí. (nevm jestli v rámci role nebo doopravdy) a to se mi strašně líbilo. Té ženě mohlo být okolo 40 a stále plála životem, strašně se mi zamlouvala a tak jsme začali kout první pykle.

Moje role byla prostá. Osumnáctiletá panna, jež věří v dobro a chce se provdat z lásky. Ještě ten den jsem si říkala, že to přece dokážu, ale po mnoha zkušenostech hraní mrchy to pro mě byl nakonec hodně tvrdý oříšek. Začala jsem teda zlehka. Moc jsem se nepřátelila a hrála takovou tu mladou naivku, co chce pomoct světu. Spousta věcí mi ze začátku nešla do hlavy a tak jsem většinou posedávala v hospodě a pila pivo (dokud bylo ještě za herní peníze). Moc to k mému hernímu charakteru nesedělo, ale příležitosti se využít musí.

Další den mě probudila herní matka, že ji málem večer zabili. Zděsila jsem se. Byla to jediná osoba, která mě mohla naučit hrát role play na larpu a ona už mohla být mrtvá. Okamžitě jsme rozjeli vlastní hru. S posledními penězi ve váčku jsme nakoupili byliny a začali ve velkém rozvíjet náš elixírový obchod. Vypukl mor a toho jsme mohli parádně využít. Udělali jsme plno léků na tuhle nemoc a během tohoto dne jsme zbohatly takovým způsobem, že jsme měli víc peněz než kdejaká šlechta.

Většinu času jsem trávila u ohně a vařila elixíry, takže jsem si mohla všímat lidí okolo. Nejvíce mě zaujala Gutla (která nikoho nezajímá, to je fráze). Mezi jejíma řadama byl i šaman, který měl podle mě nejlepší kostým. Dále jsem si začala všímat, že spousta mužů po mě pokukuje, dokonce jsem i zaslechla jak se dva dospělí muži o mě baví, jakožto kdo mě viděl dřív. Lichotilo mi to, neříkám že ne. Jen jsem to nechápala vzhledem k tomu, že jsem tam byla jedna z mála, kdo neměl korzet a obří kozy (jakožto kozy herní děvky ohýbaly světlo takovým způsobem, že když jsem se koukala vedle, pořád mě oči uhýbaly do jejího výstřihu).


Poslední den jsem si dělala zálusk na krále. Chtěla jsem být královna. No řekněte, jak krásně to zní "A nakonec jsem se stala královnou" (hehe). Uvařila jsem elixír lásky a čekala na příležitost. Kandináti byli na krále tři, a ten vobodný vypadal, že by to mohl vyhrát. Jenže v moment kdy se hlásalo "Ať žije král" byl král zavražděn. Byla jsem fakt ráda, že jsem se královnou nestala. A tak jsem stála na hradním dvoře a přemýšlela co udělám dál.

Dvacet minut před koncem hry ke mě došel jeden z těch mužů, co si o mě šuškali v hospodě. Svěřila jsem se mu, že jsem si měla najít ženicha, a že asi zůstanu sama, načeš mě pořádal o ruku. (Jak romantické). A tak jsem se ještě ten den vdala a zemřela rukou právě mého muže. Smutný to osud. Jenže alchymystku jen tak snadno nezabijete. Měla jsem totiž v záloze lektvar reinkarnace a znocu oživla jako alchymstka Librína.

A to byl konec hry. Večer se pilo, zpíval oa tančilo. Posmutněle jsem koukala do prázdna, ale užívala jsem si večer. Onen herní manžel ke mě došel a zeptal se, co že mě trápí. Řekla jsem mu, že jsem měla být královna. Tak jsme šli spolu na věž, zapálili si cigaretu a prohlásili se za poherního krále a královnu. Ten večer jsem hodně pila, takže si ho moc nepamatuju, ale celej larp byl super.

Příští rok jedu určitě znovu. Btw: Mám na sobě Cosplay, fotky budou brzy :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny the Strange Jenny the Strange | 5. listopadu 2015 v 6:20 | Reagovat

Jet na larp chci asi už třetím/čtvrtým rokem a pořád jsem se k tomu nerozhoupala - rozhodnutí vyjet na první larp vyžaduje docela odvahu, takž tě celkem obdivuji a

2 Jenny the Strange Jenny the Strange | Web | 5. listopadu 2015 v 6:24 | Reagovat

díky tvému článku začínám nabývat dojmu, že by to tak složité být nemuselo. Takže díky!:) (a omlouvám se za roztržený komentář, dotykové technologie jsou zlo)

3 Alfonka Alfonka | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:36 | Reagovat

To bych si přála zažít.... :-) Musí to být super !

4 Straka Straka | 6. listopadu 2015 v 0:39 | Reagovat

Hurá, článek! :)
Super zážitek, larpy jsou super. Jen teda bych asi nebyla tak nadšená z těch chlapů, mně tohle na larpech vždycky dost vadilo, jezdila jsem si zahrát a ne být sexuálním objektem cizích slizáků :) (ale to bude hlavně tím, že po mě většinou pálila sorta týpků, co jim šampon nic neříkal a deodorant nejspíš taky ne.)
Prohlášení za krále a královnu zní jak závěrečná scéna filmu :) musela to být docela romantika. To by mě na larpu určitě neurazilo :D

5 Straka Straka | 6. listopadu 2015 v 0:41 | Reagovat

Jo - a máš nádherné šaty! Odkud je máš? Nebo sis je šila sama?

6 Maddy Lenin (Illuminát) Maddy Lenin (Illuminát) | 8. listopadu 2015 v 10:30 | Reagovat

( ͡° ͜ʖ ͡°)

7 Blondie Blondie | Web | 8. listopadu 2015 v 12:42 | Reagovat

V těch šatech ti to strašně sluší ;)

8 Griptape Griptape | Web | 8. listopadu 2015 v 20:13 | Reagovat

[4]: Jsou moje :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama